Po nějakém čase stráveném v bukolické idylce, už se Pražák ( dále jen P ) nabažil všech krás vesničky a okolí. Všechny sousedy zná – některé až moc – každou pěšinku prošel a každý kámen a potůček v okolí prozkoumal. A začaly mu vadit věci, kterých si dřív nevážil – že v Praze jsou blízko divadla, obchody tam mají otevřeno o ovíkendu a některé i nonstop, že výlet do kina není nutné plánovat jako celodenní, že autobus po devatenácté hodině je normální – včetně obstojné noční dopravy…
… a počne svoji frustraci ventilovat se sousedy. Tehdy nadává na tohle, onehdy na tamto a po krátkém čase jako kolovrátek ty samé stížnosti. Zprvu mu sousedé relativně chápajícně přikyvují, některé z těch problémů se týkají i jich, ale po čase už jsou neustálými stížnostmi toho samého rázu poněkud znechuceni. Co se sem ten P stěhoval, když mu to tady nevoní? A co si dovoluje neustále nadávat na na jejich domov? A počnou mu taktně naznačovat, proč nezůstal tam odkud přišel.
Nyní se náš scénář větví do tří variant :
a) P to pochopí, přestane brblat a vše se vrátí do normálu
b) P to pochopí a vrátí se do Prahy
c) P to nepochopí – sousedské vztahy prudce ochladnou a dokonce i jeho majetku se občas nějaká ta drobná nehoda stane – třeba někdo omylem vidlemi odře lak toho auta, co se s ním tak chlubí…
A teď malé zamyšlení – nespokojené reakce sousedů jsou jistě pochopitelné a důvodněné. Nadávky si P měl nechat pro sebe a nebo je ventilovat v rozumné míře a nezatěžovat jejich množstvím a opakováním své okolí ( prostě ukázat trochu soudnosti a nesrat si do hnízda ). Škody na majetku už asi většina ( doufám ! ) z nás odmítne jako neospraveditelné…přestože tedy v některých koutech země mám i dnes občas pocit, že by tam auto s xAx xx-xx registračkou odřeli i jentak, ze sportu.
Nyní náš scénář otočíme o 180° a uděláme ho poněkud masovější.
Praha je takové 3+1. Pražáci, přistěhovavší se, vidláci + turisti. První dvě a poslední skupina nevyžadují žádný komentář. Zato třetí – úžasné. Vidláci v Praze jsou dokonalým obrazem výše zmíněného P, akorát s reverzovanými problémy. Je tu zkažený vzduch, anonymita, daleko do přírody, chybí mi rodina, musí se tu zamykat…
Bohužel oproti P, který přišel do vesnice, má vidlák jednu úžasnou výhodu. Ti, kterým se svěřuje se svými problémy jsou z 90% kolegové a kamarádi. A to, že ten blbec který si neustále stežuje na něco v Praze, je váš kolega/kamarád, vám zabraňuje rozbít mu hubu / poslat kam slunce nesvítí / natož mu škodit nějak majetkově. Protože vztahy na pracovišti se musí udržovat přecejen na nějaké korektní úrovni.
Bohužel penetrace vidláků je tak vysoká, že tlak je občas skutečně téměř nesnesitelný. Zkuste být na zakázce dva týdny s Brňákem a Slovenkou – kteří si ( mimo jiné ) notují, jak se v té Praze nedá sportovat – přičemž pod pojmem sportovat si představují, že těsně za domem jim někdo postaví hladkou asfaltku několik desítek kilometrů dlouhou ( a poloprázdnou! ), aby mohli vylézt z domu na bruslích a poklidně odbruslit někam do dáli ( ale aby to měli blízko do práce, tak nebydlí zrovna na okraji Prahy, tak co SAKRA čekali? ).
Takže takové uzavření nakonec. Pokud jste v Praze a nelíbí se vám tu, zkuste to ztlumit, možná tím někoho ve svém okolí dost štvete. Pokud máte touhy se přestěhovat do Prahy, ale myslíte si, že je hnusná, odpudivá a jsme tu my, debilní a nafoukaní Pražáci – vyserte se na to a zůstaňte tam kde jste – pro blaho všech, pošlu vám bonboniéru. Pokud se chcete přestěhovat a počítáte s negativy která to přinese – vítejte! 🙂 Národní sport "Kopni si do Prahy/Pražáků" se dá snadno odfiltrovat na webových diskuzích, ale na pracovišti ( škole… ) to jde mnohem hůř…
PS : nemyslím si, že Praha je nejlepší – natož bez chyby; nemyslím si, že tu jsou samí úžasní lidé; dokonce se mám v plánu jednou i odstěhovat – ale až se odstěhuju, nebudu trávit čas tím, že budu plivat špínu na svůj nový domov.