Je skutečně možné udržovat tuto koncepci naživu i dnes, kdy automobily zabírají ohromné množství místa? Nejenže vozidla samotná mají nějaké rozměry, ale kvůli stavbě dopravní infrastuktury se zabírají lány krajiny, a co je horší – i volné kouty ve městech. Parking u domu, parking u práce, parking u kina, parking u hypáče, parking u hobbymáče a spousty silnic, aby se člověk mezi jednotlivými parkingy mohl pohodlně přesouvat. Nikde na světě se ale zatím nepodařilo narazit na hranici, kdy by silnic bylo dost na to, aby se tam během dopravních špiček netvořily kolony individuálních cestovatelů, kteří často jako jediné schůdné řešení vidí další rozšiřování současných silnic, stavbu nových silnic, obchvatů, tunelů, spojek, sjezdů, nájezdů, podjezdů a mostů…prostě oku lahodícím stavbám, bez nichž se žádné ( a nejvíce ty chráněné ) kouty naší země neobejdou. Neboť co více potěší oko majitele nového SUV při výjezdu autem na vyhlídku, než rozhled na krásnou síť dopravních tepen.
A tepny samy o sobě jsou přece dobrem. Pokud by se nějaký rok nevybudoval ani kilometr nových dálnic, silnic a silniček, nepochybuji o tom, že ten nářek by bylo slyšet až v Bruselu. Protože silnice jsou dobré. Silnice prospívají našemu HDP. Po více silnicích se může prohánět více aut. Více aut se vyrobí ve více továrnách, které zaměstnají více lidí…ráj je na dosah! A ta nesmírná hnací síla zvětšující ho se počtu zakázek na opravy tohoto rostoucího počtu komunikací! Ne, krása už jen té představy samé mě nutí se zalykat slzami štěstí. A venku je tolik prostoru, který se dá ješte prokopat, vyasfaltovat a vybetonovat… Až celou zemi vyasfaltujeme, tak nezaměstnanost bude záporná, růst našeho HDP hvězd se bude dotýkati, cizí delegace jezditi k nám budou na poučné exkurze a všichni budeme štastně tančit…eh…jezdit po kruhových objezdech a parkovištích hypermarketů.
Absurdnost tohoto systému vidí například v Praze každý den statisíce lidí – ucpaný Barranďák, ucpaná Jižní spojka, ucpaný most Barikádníků ( potažmo V Holešovičkách ), ucpaný Nuselák a spousty dalších ucpaných komunikací, kde se krokem posunují nejčasteji pětimístná osobní auta s jedním řidičem za volantem ( a sporadicky i s jedním spolujezdcem ).
Častým argumentem těchto individualistů je :
a) někoho často vozí
b) něco často vozí
c) z/do startu/cíle cesty jim nic nejede
d) MHD/vlaky/bus/kolo je pomalý/drahý/nepohodlný/špinavý/not inaf kůl fór maj es
e) je to jejich PRÁVO použít automobil – a šahat někomu na práva je zlé, špatné, socialistické, komunistické, ani Hitler by si to nedovolil, smrdí to Bruselem a všeobecně si to zaslouží pořádně zpranýřovat.
Body a) a b) jsou jednoduché – bullshit. Každý kdo stává, například při čekání na MHD, vedle rušnější komunikace ví, že naprostá většina řidičů nic ani nikoho neveze. Asi občas něco takového potřebují, ale na dopravu autem je tak snadné si zvyknout…
Body c) a d) jsou o něco složitější. Podle mě zde dochází k začarovanému kruhu, který je nutné (bolestivě) rozetnout. Pokud je nějaká oblast hůře obsluhovatelná nebo málo využívaná, hromadná doprava tam bude ridší/dražší -> tím více lidí se bude dopravovat auty -> tím více bude hromadná doprava řidší a dražší -> …. Takže špatnou dostupnost hromadné dopravy způsobují často i ti, kteří na ni nadávají a z pohodlnosti začnou používat auto.
Co se týče pomalosti MHD, tak by stálo pouvažovat o tom, jak by se MHD zrychlila, kdyby ji například nezdržovaly kolony aut a měly vlastní vyhrazené pruhy ( zlaté povodně a bus pruh na magistrále )…? K tomu je nutné připočítat ušetřené peníze, protože pokud by se v Praze radikálně omezila doprava, za údržbu silnic by se jistě daly ušetřit nemalé peníze.
Bod e) je asi nejkontroverznější. A tak musím začít taky kontroverzně : "Práva jednoho končí tam, kde začínají práva jiného." Má větší váhu právo jet kamkoliv kdykoliv vlastním autem, nebo právo na klidné bydlení bez zbytečných exhalací a vražedného prachu? Má vetší váhu právo na široké silnice, nebo parky? Já tvrdím, že osobní automobilová doprava není žádným nezadatelným lidským právem, jak se snaží někteří naznačovat. Je to spíš psychická droga. Fetiš. Zlatý býček na čtyřech kolech, kterého je nutné pravidelně leštit a chránit proti zlým "Oni".
Cesty jak rozetnout tento gordický uzel jsou podle mě dvě – společně s masivní podporou alternativních pohonů indivindi dopravu brutálně omezit ve městech ( něco jako hadcore Londýn ) a doufat, že mimo města to přestane tak bujet právě proto, že do správních a zaměstnavatelských středisek se stejně bude nejšikovnější dostat z nějakých P+R parkovišť hromadnou dopravou.
Druhá varianta pak je svým způsobem ještě radikálnější a pro mnohé řidiče absolutně nestravitelná – dovolí totiž sice zachovat individuální dopravu, ale sebere jim "jejich" miláčky. Tato varianta by spočívala ve zdražení pořízení a provozu automobilů na takovou úrověn, že vlastní auto by si mohla dovolit pouze minorita lidí. Zbytek by jezdil pomocí "car sharingu", kdy by si člověk u terminálu zažádal o půjčku auta, zadal odkud kam jede, co a koho veze. Systém by mu nabídl co nejmenší možné vozidlo a nechal by do něj například i nastoupit někoho se stejným cílem aby bylo maximalizováno využití vozidla. Platil by se drobný paušál a poplatek za km. Pokud vás teď berou mrákoty, nečtěte dál, tohle "peklo" ma ještě jedno hlubší sklepení.
Druhá varianta by pak za předpokladu dostatečného technického vývoje mohla přejít do další fáze. Řidičům by z většiny sebrala to, proč hodně z nich ve skutečnosti jezdí – možnost řídit. V hustých aglomeracích a na frekventovaných komunikacích by neměl volant v rukou člověk, ale počítač. Vozy by dokázaly dokonale synchronizovat svoji jízdu, umožňovaly by plynulé připojování pruhů s milimetrovými rozestupy mezi vozidly, kolony by mohly komunikovat s křižovatkami, parkoviště by mohla být hustší, protože auto by na "výstupišti" nechalo vystoupit pasažéry a pak by samo těsně zaparkovalo k ostatním autům. Na rychlostních komunikacích by těsné rozestupy umožňovaly radikálně snížit spotřebu díky vytvoření vzduchového tunelu prvním vozem. Přesná jízda by eliminovala nebezpečné situace, kdy se jednolitou dálniční masou snaží procpat někdo rychleji… Do svých rukou by pak řidič dostal automobil pouze na zapadlých komunikacích a zábava za volantem by se přesunula tam, kam patří – na autodromy.
Připadá vám to šílené? Možná ano, ale něco se udělat musí. A čím déle to bude trvat, tím více to bude bolet. A co je lepší – přestat mít vlastní auto, ale nestát v kolonách a moct si během jízdy číst, nebo pocit vlastnictví vozu a poposkakování v zácpách mezi dalšími vystresovanými řidiči?
PS : Nejsem zelený šílenec. Vlastním automobil ( bohužel to bez něj zatím skutečně občas nejde ) a nechci skončit v dřevěné kolibě bez elektřiny vyrábějíc bio kozí sýr. Jenom si myslím, že takhle to dál nejde a čím později se něco udělá, tím více to bude bolet…